Zahrádka

ZAHRÁDKA: Jak to všechno začalo

 

Kolem zahrádky jsem se motal odmalička; na chalupě, u dědy a u babičky doma, u dědy Mirka na zahradě. Sázel jsem brambory, zaléval celery, trhal okurky i třešně….

 

Ani jeden děda nikdy nepoužíval žádné pesticidy, fungicidy ani herbicidy. Plevel se plel motyčkou, mandelinky se sbíraly ručně, a co si neporadilo bez chemie se prostě nepěstovalo. Přestože oba dva k takovému jednaní vedl spíše zvyk z mládí a finanční úspora, než ekologické cítění a touha po bio zelenině, díky nim jsem od začátku věděl, že chemie na zahrádku nepatří, protože je při nejmenším zbytečná.

Léta, kdy oba dědové zahradničili jsou pryč a jsem to já, jejich jediný vnuk, kdo dnes v pěstitelské tradici pokračuje. A tak jako každá generace vždy přináší něco nového, i já dělám spoustu věcí jinak – po svém, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Když jsem předloni začínal samostatně zahradničit, byl to rozjezd poněkud nesmělý. Nakoupil jsem semínka v podstatě stejně, jak to dělával děda s babičkou, tady bez toho, abych jakkoli řešil odrůdy a zasel jsem je tak, jak mě to babička naučila. Jedinou inovací bylo pěstování kořenové zeleniny na hrůbcích a vysazení aksamitníku přímo do zeleninových záhonů. Taky jsem vysadil dva ovocné stromky – červený rybíz (odrůdu si nepamatuji) a jostu. Oba dva jsem zastřihl podle rad zkušeného ovocnáře na youtube.

S postupem času jsem se ale začal čím dál víc zajímat o permakulturu, pěstování bez umělých hnojiv, bez pletí a rytí. K dvacátým druhým narozeninám jsem dostal knihu p. Svobody Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku, která dost zásadně změnila směr, kterým se má zahrádka začala ubírat. Přestože jsem se v knížce dočetl, že dělám vše špatně (ryju, stříhám, pleju, hrabu listí,….), moc se mi zalíbila a je pro mě dodnes obrovskou  inspirací.

Zároveň však musím říct, že nesouhlasím zdaleka se vším, co se v ní píše, a jak jsem zjistil, nejsem sám. Čtu několik blogů, na kterých jejich autorky popisují, jak se pod vlivem této knihy nadšené pustily do ekozahradničení, a pak byly nešťastné z toho, že vše nešlo tak, jak si představovaly, resp. tak jak to kniha slibovala.

Mou výhodou je, že jsem se do bio pěstování nepustil zahradničením naprosto nepolíben. Věděl jsem, jak odolný dokáže byt plevel i to, že např. petržel klíčí daleko později než mrkev, takže do věcí jako je např. smíšená polykultura, kdy p. Svoboda doporučuje vyset všechna semínka přes sebe, jsem se ani nepouštěl. Nehodlám totiž hledat mrkev někde pod kedlubnou a nedočkat se petržele jen proto, že než vyklíčí, zahluší ji salát. Tyto extrémy jsem tedy rovnou zavrhl a zvolil zlatou střední cestu. Nezahradničím totiž pro to, abych se mohl těšit z náhodného najití jednoho exempláře mrkve uprostřed polykulturní divočiny, ale pro to abych mohl jít a sklidit takové množství bio mrkve, že ji nebudu muset vůbec, nebo alespoň co nejpozději, kupovat v obchodě. Rovněž z rybízu bych si rád udělal marmeládu a nehodlám se dívat na to, jak mi drozdi žerou úrodu před očima jen proto, že tady přece taky bydlí a mají na to právo….

To, čeho bych chtěl dosáhnout je velmi podobné zahradnickému stylu ruského pěstitele Igora Ljadova. Jeho podivuhodná zahrada je mi velkou inspirací.

S myšlenkou získat co největší úrodu na minimu plochy bez použití chemie a náročne agrotechniky jsem se loni na podzim pustil do plánování, přes sezónu se snažil plány uskutečnit, a teď tu sedím, abych všechny zdary i nezdary sepsal. Třeba to někomu pomůže při zakládání jeho vlastní zahrádky a pokud ne, budu mít aspoň hezkou vzpomínku na své začátky.

2 thoughts on “ZAHRÁDKA: Jak to všechno začalo

  1. Mam strasnou radost, ze pokracujes v blogu 😊
    Byl jsi krasne mimino 😃

  2. Děkuju, jsi hodná. Musím se omluvit za zpoždění, vůbec nestíhám. Bylo toho jaksi moc (chalupa, práce, škola, doktoři…), ale teď už by to mělo být klidnější.
    Jsem si říkal, jestli sem po té době ještě vůbec někdo přijde…. :-)
    Tak mám taky radost. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.