Zahrádka

Zahradnictví Lebiš aneb jak jsme jeli do Boskovic

Na Zahradnictví Lebiš Boskovice jsem narazil vlastně náhodou, když jsem hledal nějaké samozavlažovací truhlíky, ve kterých bych mohl pěstovat to, co z různých důvodů nemůžu pěstovat přímo na záhonku. Nebylo to mé úplně první setkání s tímto zahradnictvím – už jsem o něm kdysi dávno slyšel. A jak by taky ne, vždyť Boskovicko je mi dobře známé. Bydlí tam polovina našeho příbuzenstva, trávím tam léto a víkendy, jsem tam vlastně doma.

Zahradnictví Lebiš v Boskovicích – jak mi mohlo tak dlouho unikat. Pan Lebiš je poměrně známý zahradník, který pěstování čehokoli v truhlících dovedl takřka k dokonalosti. Jeho systém truhlíků se liší tím, že na rozdíl od většiny samozavlažovacích truhlíků na trhu, je u těch jeho estetika až na posledním místě. Truhlíky tedy nejsou tak pěkné, ale o to by měli být funkčnější.

Pan Lebiš má na stránkách svého zahradnictví kromě e-shopu i spoustu informací o truhlících včetně historie jejich vývoje. Rovněž tam najdete odkaz na jeho další stránky s názvem Rok zahradníka, kde se v jednotlivých videích podrobně věnuje všem tématům, která s pěstováním souvisí.

Prohlížením videí a pročítáním publikace Květiny pijí z knotů jsem strávil několik večerů. Odkaz jsem poslal i babičce, se kterou jsme se nakonec dohodli, že do Boskovic zajedeme. Datum výletu jsme vybírali tak, aby už byla prodejna otevřená i o víkendech. Ideálním dnem se zdála být sobota 11. března 2017.  Zde na Hané už bylo jaro v rozpuku, teplota pomalu stoupala a regály hobby marketů se postupně plnily zahrádkářskými potřebami. I teploty na našich zasklených balkonech už dosahovali velmi příjemných hodnot. Že v Boskovicích je jaro ještě v nedohlednu jsme se přesvědčili den před naším plánovaným výletem, kdy jsme se do Boskovic, bohužel zcela neplánovaně, vypravili na pohřeb. Byla zima, foukal vítr a pršelo.

V sobotu ráno už ale bylo zase hezky, svítilo sluníčko, tak jsme sedli do auta a jeli. Cestu jsme znali a zahradnictví jsme lehce našli. Cestou jsem měl trochu obavy, abychom tam nebyli jako jediní nedočkavci z Hané. Tyto obavy se potvrdili hned potom, co jsme zaparkovali na docela prázdném parkovišti. Pravda, byl tam ještě jeden pán, který už ale odjížděl. Podle hovoru se zdálo, že se s Panem Lebišem znají. Hned co odjel, začal se nám pan Lebiš věnovat. Přivítal nás, ptal se jak nám může pomoct a už nás vedl do skleníku. Zaskočeni takovou péčí, vykoktali jsme ze sebe něco ve smyslu, že bychom chtěl asi 9 truhlíků, 4 substráty a muškáty. „Muškáty, už teď?“ ptal se překvapený zahradník. „A máte skleník?“ „Máme zasklený balkon,“ odpověděl jsem. Moc se mu to nezdálo, že prý by to bylo lepší tak za 14 dní. Chtěl jsem ho poučit že u nás už se muškáty normálně prodávají a babička sazeničky stojatých muškátů po léta úspěšně pěstuje i v ložnici, ale nakonec jsem si to rozmyslel.

Po příchodu do skleníku nám řekl, že si to tam můžeme prohlédnout, zatímco on půjde pro truhlíky. Když odešel, pokukovali jsme po sobě a byli jsme celkem překvapeni z tak osobního přístupu. Než jsme se stihli vůbec rozkoukat byl zpět a celým skleníkem nás provedl. Ke každé rostlince jsme dostali obsáhlý výklad, nejvíce nás však zaujala Aztécká sladká bylina, kterou nás pan Lebiš doslova donutil ochutnat. Je prý 3x sladší než stévie, ale nikdo ji nechce, protože není tak moderní. Ochutnal jsem, a opravu, bylo to velmi sladké. Další zajímavou rostlinkou byla Olivová nať, která krásně voněla po olivách a měla i pěkný habitus.

Poté, co jsme prošli celý skleník jsme na vozík naložili substráty, truhlíky, hnojivo a pustili jsme se do kalkulace ceny. Po zaplacení jsme ještě, jako bonus, dostali sáček substrátu pro výsev a množení a sazeničky převislých muškátů do dvou truhlíků. To vše úplně zadarmo. Tomu říkám nákup. Pan Lebiš nám vše pomohl odnést až k autu, asistoval i při nakládání do kufru. Pomalu už jsme odjížděli, když si ještě vzpomněl, že nám nadal dřevěné klacíky na podepření muškátů v truhlíku. Mamka s babičkou už seděly v autě a já jsem s ním šel ještě zpět do skleníku. Spolu s klacíky mi dal ještě čtyři katalogy na sezónu 2017, prý ať je rozdám známým. Potom jsme mu ještě jednou poděkoval, rozloučili jsme se a vybaveni mnoha radami na úspěšné pěstování jsme odjeli.

 

Nejeli jsme rovnou domů, ještě jsme se zastavili na ohlášené návštěvě u příbuzných, kde se mi hned podařilo jeden z katalogů udat. Seděli jsme v kuchyni u stolu a povídali si, když jsem si všiml povědomě vypadající rostlinky za oknem. Už dlouho sháním rýmovník, a tady jeden je. „Já vám kousek ustřihnu,“ říká pohotově Eva, manželka babiččina bráchy. Během chvíle máme plný sáček rýmovníku. Má se dát zakořenit do vody a potom vysadit do hlíny, ale Eva to prý vždy dá do hlíny rovnou, a roste to. Zatímco já očichávám rýmovník, mamka si všímá malých sazeniček na parapetu. „To je mochyně peruánská,“ říká Eva. „A jak to chutná,“ ptá se mamka. „No…výborně, mám to hrozně ráda,“ odpovídá Eva. To jsme se toho dozvěděli. Asi po hodině dopíjíme minerálku, děkujeme za rýmovník, loučíme se a odjíždíme. Cestou se ještě zastavujeme na chalupě a potom už jedeme za Dalískem.

Byl to nad očekávání úspěšný výlet.


Na závěr ještě přidávám odkaz na facebookové stránky zahradnictví.

 

 

 

 

2 thoughts on “Zahradnictví Lebiš aneb jak jsme jeli do Boskovic

  1. Dobrý den, je pravda, že truhlík stojí v misce poměrně vysoko, takže se může převrátit. Mně se to ale ještě při běžném používání nestalo, takže jsem s nimi spokojen. Ty truhlíky z odkazu vypadají zajímavě. Díval jsem se na ceny, a vychází to stejně, jen ten Váš je teda trošku větší. Pokud budu truhlíky někdy přikupovat, budu na Vaši zkušenost myslet. Díky, Alex

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.