Zahrádka

LÉTO A PODZIM 2017: Sklizeň

A je to tady – škůdci jsou poraženi, konečně sklízím, co jsem zasel. A nebo ne? Čtěte dál a dozvíte se jak to bylo.

 

Brambory

Brambory jako takové už pěstujeme desítky let, nejsou pro nás tedy žádnou novinkou. Tentokrát jsme zkoušeli novou odrůdu Rafaela, ale moc spokojeni s ní nejsme. Násada hlíz byla dobrá, choroby a škůdci se nám vyhnuli, ale ta chuť, resp. konzistence, nás moc neoslovila. Tuto odrůdu už pěstovat určitě nebudeme. 

Vyplatí se pěstovat brambory? Loni jsem mluvil s kamarádkou, která mě přesvědčovala o tom, že pěstovat v dnešní době brambory se už přece vůbec nevyplatí. Omyl – nám se to vyplatí, a to celkem dost. Každoročně jsme schopni vypěstovat tolik brambor, že s nimi vyjdeme až do další sklizně. Nepamatuju si, že bychom někdy kupovali brambory v obchodě. Pokud je přece jen slabší rok a na první polovinu letních prázdnin už nám brambory nevychází, vypomůžeme si v rámci rodiny.

 

Brokolice

Z pěti sazeniček odrůdy Limba přežily tři, ze kterých vyrostly pěkné malé růžice. K brokolici z obchodu, i té BIO, měly velikostí sice daleko, ale chuťově byly výborné.

Vyplatí se tedy brokolici pěstovat? To je otázka. Rostlinky svými listy zabírají poměrně hodně místa a jsou napadány škůdci. Kdyby mě zahradničení nebavilo, brokolici bych nepěstoval. Obzvláště ne v současné době, kdy je možné koupit pěknou BIO brokolici v Lidlu za pár korun. Jelikož mě ale pěstování baví, budu ji pěstovat i příští rok.

 

Celer naťový i bulvový

Ze semínka jsme ho letos pěstovali poprvé. Bylo to poměrně náročné, ale výsledek stál za to. Měli jsme krásné, velké, zdravé bulvy odrůdy Maxim.

Naťový celer v truhlíku nebyl zdaleka tak aromatický jako nať z celeru bulvového, přestože rostl velmi zdravě a bujně.

Vyplatí se pěstovat? Bulvový určitě ano, úroda zcela pokryje naši roční spotřebu. Naťový ne, protože je málo aromatický.

 

 

 

Cibule bílá, žlutá a červená 

Cibule pěstujeme už léta, takže pro mě nejsou žádnou novinkou. Rostlina to není nijak náročná, jen na chalupě, kvůli vlhku, často chytá plíseň, tak ji většinu pěstujeme na zahrádce na Hané.

Vyplatí se cibuli pěstovat? Rozhodně ano. Cibuli používáme při vaření poměrně často, a přesto nám naše vlastní úroda většinou vystačí až do další sklizně, tudíž ji vůbec nemusíme kupovat.

 

Cuketa

Cuketu jsem letos pěstoval poprvé. Až doposud jsem znal jen ty velké, zelené a přerostlé kousky, které babička vždycky dostala od někoho, kdo se jich potřeboval zbavit. Já jsem si pro pěstování vybral odrůdu žlutou a musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen. Sklízel jsem ji poctivě tak, aby nestihla přezrát, a tak jsem jich měl ze tří rostlin dost na to, abych jimi mohl celé léto krmit všechny, včetně Dalíska. A to jsem je pěstoval ve velkých plastových barelech naplněných úplně obyčejnou hlínou ze zahrádky.

Na všech rostlinách se mi sice postupně objevilo padlí, ale díky přípravku Rock Effect se mi ho podařilo udržet na uzdě, takže rostlinky plodily až do prvních mrazů.

Vyplatí se pěstovat cukety? Při naší spotřebě rozhodně ano, obzvláště když se podívám na cenu BIO cuket v obchodě. Rostlina sice zabere hodně místa a je náchylná na padlí, ale zase zajistí dostatečné množství plodů po celou sezónu.

 

Fazole keříčkové

Další úžasná zelenina, kterou jsem předtím nikdy nepěstoval, a která mě překvapila svou odolností. Když jsme totiž na víkend přijeli na chalupu, zjistil jsem, že zatímco minulý týden při odjezdu, tam ještě vůbec nic nerostlo, tak tentokrát tam na mě čekaly asi 10 cm vysoké klacky bez listů. Ty totiž v době mé nepřítomnosti padly za oběť slimákům. Nevěřil jsem, že se rostlinky vzpamatují, ale zvládly to. Začátek sklizeně se sice asi o 14 dní zpozdil, ale keříčky potom vytrvale plodily až do října. 

Vyplatí se pěstovat? Určitě ano, množství lusků, které rostlinka vyprodukuje je až neuvěřitelné – chodil jsem je obírat snad každý den. Příští rok jich asi nasadím trošku méně, protože ještě teď jich máme plný mrazák. 

 

 

 

 

 

 

Fazol pnoucí 

Tyto fazole jsem pěstoval druhým rokem na plotě oddělujícím zahrádku a dvůr.

Sadba byla namixována z fazolu šarlatového a fazolí z obchodu, koupených pod názvem máslové. Jako dítě jsem tyto fazole miloval. Děda Mirek je pěstoval na zahradě a babička je pak dávala do polévky. Od té doby jsem je až do loňského roku nejedl.

Původně jsem nevěřil že na chalupě dozrají, tak měly plnit pouze okrasnou funkci. Většina lusků sice do zralosti nedošla, ale některé ano. Pro naši spotřebu to bylo množství dostatečné, takže proto jsem je letos pěstoval znovu. Přestože se často píše, že mohou mít problém s násadou květů a lusků, tak se jim u nás daří dobře a během léta vytváří krásný plot, který kvete až do podzimu.

Vyplatí se pěstování? Rozhodně ano. Tyto fazole se, aspoň podle mé zkušenosti, v obchodě špatně shání a jejich cena je poměrně vysoká. Rostlina je to nenáročná, chorobami ani škůdci u nás netrpí, a pokud bychom byli v oblasti s delším vegetačním obdobím, množství lusků, a tím i semen, by bylo obrovské. Možná by pomohlo zastřižení rostliny, aby nešla do listů, ale do lusků. Jenže pak už zase nebyla tak hezká.

 

Hrách dřeňový

Obyčejný hrášek, který pěstujeme každým rokem. Loni měl problém s padlím, tak jsem letos zkusil zvolit jinou odrůdu a dával jsem si pozor, abych ho nezaléval na listy. Úroda byla pěkná, bohužel nemám na něj dostatek místa, tak ho nikdy není tolik, kolik bych si představoval. V budoucnu  budu muset založit větší záhonek.

Vyplatí se? Při mé spotřebě rozhodně ano. Rostlinka není nijak náročná, na škůdce netrpí, a doma vypěstovaný hrášek je chuťově tisíckrát lepší než ten kupovaný.

 

Hrách cukrový

Toto pro mě byla velká neznámá. Nikdy jsme ho nepěstovali, ani jsem ho nikde nejedl. Jeho pěstování byl experiment, který moc nevyšel. Hrášek teda krásně kvetl i plodil, ale jeho chuť nikoho z nás neoslovila. Zkoušel jsem ho tepelně upravený i syrový, ale prostě ne, není to nic pro nás. Párkrát se mi podařilo ho zamaskovat do jídla Dalískovi, ale taky mu moc nejel.

Vyplatí se? To záleží. Je to poměrně pěkná, vysoká rostlina s hezkými květy, která ovšem nemá dlouhou životnost a trpí na padlí. Úrodu jsme měli slušnou, takže kdyby nám to chutnalo, pěstování se asi vyplatí.

 

Měsíční jahody

Na ty jsem se moc těšil. Vyhrožovali sice, že prvním rokem budou plodit až na podzim, ale nebyla to pravda. Musím přiznat, že jsem byl ze začátku trochu zklamán, protože plody nebyly tak sladké jak jsem očekával. Pak jsem ale zjistil, že problém nebyl v jahodách, ale ve mě – snědl jsem je dřív, než stačily plně dozrát. Takže potom už jsem si na to dával pozor a jahůdky byly dobré.

Přestože jsem je pěstoval poměrně nahusto v truhlíku, tak rostly bujně a pěkně plodily.

Vyplatí se? Bezesporu. Jelikož jsem neviděl, že by se někde tyto jahody prodávali, je vlastní sklizeň asi jediný způsob, jak se k těmto skvělým a nenáročným jahůdkám dostat.

 

Kedlubny

Odrůda Dvorana v truhlíku rostla celkem pěkně, ale „úroda typu Lebiš“ se nekonala – bulvy byly poměrně malé.

Polní odrůda Sparta už narostla lépe, ale některé bulvy zase praskly.

Vyplatí se? Pokud máte kedlubny rádi, tak nejspíš ano. Já jsem je pěstoval hlavně pro Dalíska, ale z nějakého důvodu mu ty moje nechutnaly. My ostatní kedlubny zas tak moc nemusíme, takže příští rok už je pěstovat nebudu a jejich místo v truhlíku i na záhonku vyplním něčím jiným.

 

Kapusta

Jarní kapustu Předzvěst jsme nepěstovali na chalupě, ale u babičky na Hané. Já jsem je sice ještě nikdy nepěstoval, ale babička už v tom měla praxi, takže jí vyrostly pěkné a chuťově velmi dobré hlávky. Příští rok je budeme pěstovat znovu.

Pozdní kapustu Vertus 2 jsme nakonec vůbec nezaseli, tak ji vyzkouším až příští rok.

Vyplatí se? Hlávka zabere sice hodně místa, ale kapustu máme doma rádi, takže se nám její pěstování určitě vyplatí.

 

Kopr

Kopr jsem letos poprvé pěstoval v truhlíku. Rostl krásně, ale byl málo aromatický, což je zrovna u této bylinky dost podstatná závada. Příští rok už tuto odrůdu (Compact) určitě pěstovat nebudu. 

Vyplatí se pěstovat? Kopr obecně určitě ano, máme celkem velkou spotřebu, ale konkrétně tato odrůda ne. Příští rok zaseju normálně vysoký kopr mezi brambory, jako vždycky, a budu doufat, že ho mšice nesežerou.

 

Majoránka

Majoránku vždycky pěstovala babička, ale nikdy s ní nebyla zcela spokojená. Rostlinky byly vždy slabé a nikdy ne tak pěkné jaké je znala z obrázků v časopisech a televizi. Přesto vždy byly sušené lístky asi tisíckrát aromatičtější než ty z obchodu. Při naší návštěvě zahradnictví v Boskovicích, se babička na pěstování majoránky pana Lebiše ptala, a dostalo se jí upřimné odpovědi, že ani mu se pěstování příliš nedaří.

Nebyl bych to ale já, abych se o její pěstování aspoň nepokusil. Koupil jsem tedy osivo jak pro sebe, tak pro babičku, vysel to a čekal. Zatímco babička byla nadšená, že co jsem to prý koupil, že tak pěknou majoránku ještě neměla, tak mě se podařilo vypěstovat něco, co jsem vzletně nazval převislou formou.

Každopádně jsem byl ale spokojen a úrodu jsem nasušil. Příští rok budu ve svých pokusech rozhodně pokračovat.

Vyplatí se pěstovat majoránku? I když má majoránka nejspíše specifické potřeby k růstu, které se mi moc nepodařilo splnit, tak nějaký výnos z ní rozhodně byl. Když vezmu v potaz fakt, že kromě výsevu a občasného zalévání jsem s ní nic nedělal, tak ano, její pěstování se mi určitě vyplatilo. Obzvláště přihlédnu-li k tomu, že sušená majoránka z obchodu se s tou domácí nedá absolutně srovnat.

 

Mrkev

Mrkev pěstujeme léta, jen teď zkouším nové odrůdy. Odrůdu Nectar pěstovala babička na Hané – chuť byla dobrá, sladká, kořen dlouhý, rovný, šťavnatý. Cena za semínka je ale vyšší. Pozdní odrůdu Maxima už jsem měl vyzkoušenou od loňského roku – kořeny velké, dlouhé, poměrně sladké, ale méně šťavnaté. Odrůda Cascade mě trochu zklamala. Vyrostly mi z ní povětšinou takové přerostlé baby mrkve. Možná to ale byla moje chyba a měl jsem je dát dál od sebe. Chuť byla průměrná. Na mrkve ze Směsi barev jsem se těšil nejvíc. Bílá byla středního vrůstu, chuťově dobrá, ze všech ostatních odrůd nejvíce šťavnatá. Fialová mrkev byla velkým zklamáním – skoro nic z ní nebylo. Mrkvičky to byly maličké, tenoučké, ani po namočení neměly moc fialovou barvu, spíš takovou divně tmavou. Fialové byly až po oškrabání. Celkovou vítězkou se stala mrkev žlutá, paradoxně označovaná jako krmná. Rostla velmi bujně, až jsem měl strach, že všechna síla jde jen do nati, a pod zemí nic nebude. Strach to byl zbytečný, vyrostly nám nádherné, obrovské mrkve, některé i o průměru větším než 5 cm. Chuťově byla průměrná, ale vůbec ne špatná. 

Když bych to měl shrnout, tak Nectar příští rok ano, Maximu možná, Cascade nejspíše ne, fialovou Purple Haze určitě ne, bílou bych chtěl, ale samostatně se neprodává, a žlutou určitě ano.

Vyplatí se pěstování mrkve? Nám, vzhledem k Dalískově spotřebě rozhodně ano. Ani tak nám ale vlastní produkce nestačí a musíme dokupovat. Naštěstí v Lidlu je běžně dostupná BIO mrkev za poměrně slušnou cenu. Největší problém s vlastní mrkví vidím v uskladnění, které jsem ještě úplně nevychytal. Letos to zkouším v písku, tak uvidím, jak to dopadne.

 

Paprika

S žádnou jinou plodinou nemám tolik zážitků, jako právě s paprikami. Nikdy jsme je nepěstovali, tak to pro mě byla velká neznámá. Rozhodl jsem se pro pěstování v truhlíku, proto jsem zvolil mini odrůdu Hamík. Papriky jsem měl nejdříve na balkoně, kde se jim výborně dařilo, a až na prázdniny jsem je přestěhoval na chalupu, kde musely snášet déšť, ostré slunce i nízké teploty. Jak jsem se s nimi po nocích naběhal si můžete přečíst v mém Prázdninovém deníčku.

Ze začátku jim sice jen tak opadávaly květy a opylovat jsem je musel ručně, ale nakonec vyrostla spousta pěkných oranžových plodů. Ty byly sladké, s minimem semínek, jen slupka byla poněkud tužší.

 

 

Vyplatí se pěstovat papriky? Kolem žádné jiné zeleniny jsem nemusel tolik skákat, jako právě kolem paprik. Kdybych je pěstoval jen na balkoně, ve skleníku, nebo aspoň v nížině, bylo by vše jednodušší, jenže já jsem se rozhodl je pěstovat v nadmořské výšce 620 m.n.m., takže ta práce kolem byla jakási daň za to, že tam vůbec byly ochotné růst.

Když porovnám náročnost  a výnos, nevychází z toho papriky zrovna vítězně. To ale vůbec nevadí, protože ta zábava kolem, a to těšení se na okamžik, kdy se už 3 týdny zelená paprika konečně zbarví do oranžova, za to stojí.

Takže ano, mně se jejich pěstování vyplatí. Jen příští rok vyzkouším jinou, větší odrůdu.

 

Petržel naťová i kořenová

S kořenovou petrželí svádíme každý rok boj. Ať děláme, co děláme, nedaří se nám vypěstovat pěkné kořeny. Vyzkoušeli jsme už několik odrůd i způsobů pěstování, ale vždy nám z toho vyjdou takoví malí chudáčci. Nahoře je kořen vždy normálně široký, ale dolů vede jen taková nitka. Problém bude nejspíše v těžké půdě, se kterou si neporadila ani odrůda Konika. Úroda byla tedy jako vždy bídná. Jestli budu Koniku pěstovat i příští rok si rozmyslím, možná vyzkouším něco jiného v kombinaci se speciálně upravenou půdou.

Naťová petržel dopadla stejně jako naťový celer a kompaktní kopr. Rostla zdravě, ale scházelo jí výrazné aroma, na které jsme zvyklí z nati běžné kořenové petržele. Pěstovat už nebudu.

Vyplatí se pěstování petržele? Mám-li být upřímný, nám ne, resp. ne pro kořen. Přesto se ale nevzdávám a příští rok založím speciální petrželový záhon s písčitou půdou a uvidím, jestli to pomůže. I kdyby ne, pořád se nám pěstování této zeleniny vyplatí kvůli její nati. Máme totiž poměrně velkou spotřebu, kterou se nám zatím vždy podařilo  pokrýt z vlastních výpěstků.

 

Rajčata

Divoká rajčata. Na žádnou jinou plodinu jsem se tak netěšil a neměl od ní taková očekávání, jako právě od rajčat. Porostou? Nebude jim zima? Stihnou dozrát? Odpověď na všechny tyto otázky zní „ano“. Rajčata rostla jak divá, zima jim evidentně nebyla a dozrát stihly stovky plodů. Poslední kuličky jsem sklízel v říjnu při likvidaci porostu, kdy na něm ještě pořád byly (zmrzlé) květy.

Původní záměr byl pěstovat je na síti, avšak netrvalo dlouho a rostlinky si začaly růst jak se jim líbilo a vytvořily tak minihouštinu, které jsem se chtěl původně vyhnout. Plody tak byly špatně přístupné a zbytečně jich desítky popadaly na zem a staly se tak nepřístupnými. Chyba byla samozřejmě na mé straně, rostliny jsem totiž ze začátku nezaštipoval, a pak už bylo pozdě.

Násada plodů byla neuvěřitelná, chuť výborná, sladká, aromatická. Červené kuličky byly menší a aromatičtější, žluté byly trošku větší, rovněž velmi dobré. Rozhodnutí pěstovat tyto rajčata 620 m.n.m. bez skleníku bylo jednoznačně dobré. Příští rok je budu určitě pěstovat znovu.

Vyplatí se pěstovat divoká rajčata? Jednoznačně ano. Podobnou úrodu, co se týče množství, snad poskytly jen keříčkové fazole.

 

Rebarbora

Na podzim zasazená rebarbora se krásně ujala a vyrostly z ní nádherné velké rostliny. Prvním rokem by se sice ještě sklízet neměla, aby se neoslabovala a nabrala sílu do příštích let, ale my jsme stejně neodolali a trošku jsme použili do buchet.

Rostlinky rebarbory jsou na obrázku v popředí.

Vyplatí se pěstovat? Rebarbora je nenáročná rostlina, která na svém stanovišti vydrží desítky let. V obchodě je poměrně drahá, a tak máte-li ji rádi stejně jako my, její pěstování se určitě vyplatí.

 

Řepa červená a žlutá

Červenou řepu odrůdy Pablo bych hodnotil jako dobrou volbu. Jak sliboval popisek odrůdy, zakulacovala již malé bulvičky, takže se dala sklízet v „baby“ velikosti, chuť byla sladká a listy zdravé. Jen jsem ji měl asi vyset s většími rozestupy, protože se jí moc nechtělo růst. Nakonec jsme ale na podzim sklidili docela pěknou úrodu.

Žlutá řepa odrůdy Boldor byla něčím, na co jsem se poměrně dost těšil. Přiznám se, že jsem ani netušil, že něco takového existuje. Zdravotní stav rostlinky byl dobrý, listy měly svěže zelenou barvu. Stejně jako odrůda Pablo zakulacovala bulvičky hned od začátku, takže se daly sklízet ještě malé. Chuťově byla dobrá, sladká, jen mi za syrova přišla trošičku do hořka. Barva za syrova byla sytě žlutá, po uvaření skoro bílá. Mamka, která řepu normálně moc nemusí z ní byla nadšená, prý nemá tak řepovou chuť.

Celkově hodnotím výběr odrůd jako dobrý. Červenou možná příště zkusím (čistě ze zvědavosti) jinou a u žluté určitě zůstanu.

Vyplatí se pěstovat řepu? Nám ano. Nemáme nijak velkou spotřebu, takže tím co vypěstujeme plně pokryjeme naši celoroční spotřebu. Její pěstování je navíc absolutně nenáročné, takže není o čem diskutovat.

 

Salát

Jako první jsem do truhlíku vysel barevnou směs k řezu. Hustotu výsadby v truhlíku můžete vidět na fotce (úplně vpravo). Listy všech odrůd byly křupavé a chuťově výborné. Nejlepší byly odrůdy kadeřavé, na ty se zaměřím příští rok. Nápad pěstovat salát v truhlíku byl dobrý – není nic lepšího než vyjít v dubnu na balkon a utrhnout si čerstvý list salátu.

Na zahrádce jsem pěstoval letní odrůdu Dětěnická atrakce. Tento salát jsem objevil náhodně asi před dvěma lety, kdy jsem odrůdy ještě neřešil a sháněl jsem „prostě nějaký letní salát“. Dětenická atrakce byla tím prvním, co mi v OBI přišlo pod ruku, a teď s odstupem několika sezón musím říct, že lépe jsem vybrat nemohl. Je to spolehlivá, odolná a chutná odrůda s dobrým zdravotním stavem. Z jarních výsevů nevybíhá do květu, z letních někdy ano, ale je to spíše má chyba, neb jich vždy vysadím raději víc (co kdyby náhodou), a pak to nestíháme ujídat. Tento salát jsem si tak oblíbil, že nemám nejmenší potřebu experimentovat s jinými odrůdami, proto mu i v další sezóně zůstanu věrný.

Vyplatí se pěstovat? Pěstování salátu v truhlíku i na záhonku je absolutně nenáročné. My máme salát rádi, přes sezónu ho sníme poměrně hodně, takže se nám jeho pěstování rozhodně vyplatí.

 

Vodnice

O této zelenině vlastně nemám ani co napsat, protože dřív než rostlinky stihly vytvořit první pravé lístky, sežrali je dřepčíci. Babičce se na její zahrádce stalo to samé, jen o den dříve.

S vodnicí jako takovou jsem žádné předchozí zkušenosti neměl. Nikdy předtím jsem ji nejedl ani nepěstoval, proto jsme ji po tomto pěstitelském nezdaru koupili v Lidlu, abychom aspoň věděli, o co jsme přišli. O nic, všichni jsme se shodli, že chuť byla hrozná. Příští rok už s ní tedy vůbec nepočítám.

 

Zelí

Jestli mě nějaká zelenina opravdu potrápila, bylo to zelí. Představoval jsem si, jak mi vyrostou krásné velké hlávky, dokonce jsem si sehnal i výborný recept na kysané zelí, ale všechno hrálo proti mně. Z pěti sazeniček odrůdy Pourovo polopozdní (bílé) a pěti sazeniček letní odrůdy Mars (červené) jsem sklidil jednoho červeného mini chudáčka.

Nevím, co jsem dělal špatně, ale hned první týden mi doslova zmizely 4 z 5 sazeniček zelí bílého a 2 z 5 sazeniček zelí červeného. Prostě jsme v sobotu přijeli na chalupu a sazeničky byly pryč. Poslední bílá se tak nějak ztratila v průběhu července a 3 zbývající červené musely čelit nájezdu škůdců, které se mi za žádnou cenu nedařilo ekologicky likvidovat. Nakonec jsem se rozhodl sklidit poslední přeživší zelíčko už ve velikosti, jakou můžete vidět na přiložené fotografii. Nechat ho tam déle, tak mi ho ty potvory sežraly celé. A stejně už ani moc nerostlo.

Chuťově bylo zelí ucházející, ale já jsem se, bohužel, těšil hlavně na to bílé.

Zelí bylo teda jeden velký propadák. Nejhorší na tom bylo to, že jsem celé léto chodil kolem jedné zahrádky, kde měli několik doslova výstavních hlávek bílého zelí. Uklidňoval jsem se tím, že to určitě něčím stříkají.

Vyplatí se pěstovat? Mně se to tento rok nevyplatilo ani trochu, ale nevzdávám se a příště to zkusím znovu a jinak.

 

Drobné ovoce 

 

Kanadské borůvky

Na jaře zasazené borůvky rostly poměrně pomalu a dlouho nevypadaly moc zdravě – moje chyba, málo jsem je zaléval. Nakonec se ale vzpamatovaly, a já jsem postupně sklízel několik pěkných a sladkých plodů. Očekávat od kanadských borůvek nějaké výraznější aroma by asi nemělo cenu, takže jsem byl vlastně velmi spokojen.  Na první rok byla úroda slušná.

 

 

Rybíz

Před dvěma lety vysazený rybíz konečně trochu zaplodil. Velkou část bobulek sice ožrali ptáci, ale něco málo se mi podařilo zachránit. Na tříletý stromek je to přesto obrovská bída. Chuťově je dobrý.

Černý rybíz odrůdy Titania vysazený na podzim mě mile překvapil. Nejen, že krásně zdravě rostl a dokonce už měl i pár kuliček, ale ujaly se i všechny do země zapíchnuté ustřihnuté větvičky, které mi bylo po prvním řezu líto vyhodit.  Na některých z nich dokonce vyrostly i plody. Na hodnocení chuti je asi ještě brzo, to si nechám až na další sezónu.

Nejvíce úrody dal starý rybízový keř nacházející se na pozemku, který jsme na jaře přikoupili. O keř se minimálně 9 let nikdo nestaral, a přesto z něj byla krásná úroda. To mi jen potvrdilo mé přesvědčení, že intenzivní střih čehokoli je spíše na škodu.

 

Josta

Jostu jsem s velkým očekáváním zasadil před dvěma lety, a letos jsem se dočkal prvních 6 kuliček. Opět se mi potvrzuje, že dát v začátku na rady zkušeného ovocnáře a stromek podle jeho rad řezat, byla chyba. Příště budu chytřejší.

 

Maliny

Před dvěma lety jsem zasadil dvě rostlinky malin odrůdy Mája. Jedna nepřežila první zimu, druhá nepřežila druhou zimu.

Loni na podzim jsem zasadil velkoplodou odrůdu Polka, a letos na podzim jsem se dočkal prvních plodů. Bylo jich moc, byly obrovské a chuťově naprosto výborné. Poslední plody jsem sklízel úplně zmrzlé koncem listopadu. Pokud bude takto plodit i další roky, budeme mít i na marmeládu.

 

Srstka

První stromek jsem zasadil před dvěma lety a rovněž ho poškodil doporučeným střihem. Loni na něm vyrostla jedna kulička a letos na jaře se vůbec neprobral, asi zmrzl.

Další dva stromečky jsem zasadil loni podzim. Červená beztrnná odrůda Spinfree nepřežila zimu, ale bílá odrůda Invicta už měla tři krásné sladké plody.

 

Závěr? Stromečky už kupovat nebudu, jen keříky. Ty zastřihnu na jaře po výsadbě podle svého uvážení, a to bude všechno.


 

Takže taková byla má první (předchozí beru jako nultou) pěstitelská sezóna. Celkově jsem spokojen, posbíral jsem spoustu zkušeností a už se těším na další rok. Pěstování zdar!

4 thoughts on “LÉTO A PODZIM 2017: Sklizeň

  1. Ahoj,
    chválím moc pěkný blog i slušnou úrodu. Jdu podobnou cestou, určitě se sem budu ráda vracet.
    Můžu se zeptat, v jaké nadmořské výšce pěstuješ brokolici? Já jsem ve 400 m n.m. a pořád na ni nemám odvahu. Měsíční jahody Rujana mi vůbec nevzešly, i když jsem sela opakovaně. Na chalupě je máme, moc mi chutnají, ale domů je snad nakonec koupím v sazeničkách…..ještě dám letos semínkům poslední šanci pro případ, že bylo špatné osivo. Ale jinak dělá zahrádka radost.
    Přeji úspěchy v letošním ekopěstování
    Ola

  2. Ahoj, brokolici pěstuju na chalupě, takže 620 m.n.m. Já jsem zas takový, že se nebojím a prostě když někdo pěstovat chci, tak to vyzkouším. Jediné, na co nemám odvahu jsou meruňky. :-D Kdybych měl pěstovat jen to, co mi vzhledem k nadmořské výšce doporučují tabulky, pěstoval bych asi jen brambory. Vždyť i na ty švestky by už u nás správně mělo být chladno, a ve skutečnosti je má za plotem každý.

    Mně Rujána loni vzešla pěkně, tak jí zkus dát ještě šanci. Letos se pokouším o klasické velkoplodé jahody ze semínka, ale nevím, nevím. Nějak se jim nechce klíčit.

    Jinak jsem rád, že sis sem našla cestu, a díky za odkaz na blog, určitě mrknu. :)

  3. Pekny clanek, ktery musel dat hodne prace, ale jsou to hodne uzitecne informace.
    Diky za nej!

  4. Díky za pochvalu. Budu jen rád, když mé zkušenosti někomu pomůžou. ;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.