Zahrádka

Pohádka o permakulturní zahradě

Jednou dávno, kdysi kdesi, za vodou a mnoha lesy byla pěkná zahrada. Nebyla to obyčejná zahrada, byla to zahrada permakulturní.

 

No jen si, děti, představte tu krásu; zahrada plná života, rozmanité druhy živočichů, z na humus bohaté, organickou vrstvou pokryté půdy vyrůstají zdravé rostliny nesoucí chutné plody.

Škůdci nejsou, postaraly se o ně přátelské organismy. Chorobami rostliny netrpí, neb ve vyváženém přírodním ekosystému se rostlinky, posíleny přírodními živinami z kypré půdy, se dokáží velmi účinně bránit.

Ani rýče netřeba, záhony se pouze mulčují, plevel neexistuje. Rovněž elektřiny či benzínu lačná sekačka zde nemá místo, neb sekání trávníku není, s ohledem na drobné živočichy v něm žijcí, žádoucí.

No, nezní to krasně? Ale jak už to tak bývá, zazvonil zvonec, a pohádky je konec.

A teď schválně, milí čtenáři, kolik vám bylo let, když jste přestali věřit pohádkám? Ať už to bylo kolik chtělo, stalo se tak nejspíše na základě nějakých životních zkušeností; čert si nikdy (a že by se to občas hodilo) nikoho neodnesl, vodník u rybníka, pakliže se tam nějaký nacházel, byl vždy sádrový a ani princ na bílém koni nikdy nepřijel.

A stejně tak jsem i já, po získání více zkušeností se zahradničením, procitl ze svého snu o bezúdržbové přírodní zahradě, o které jsem sice měl již od začátku silné pochybnosti, ale přesto jsem moc chtěl této pohádce věřit.

Připouštím, že u několika málo lidí a za velmi specifických podmínek to může fungovat, ale pro většinu smrtelníků se jedná o nedosažitelný, avšak krásný sen.

Ono se to pindá o permakultuře, když máte na balkoně pár (plastových) truhlíků s rajčaty, nebo naopak několik hektarů půdy, spoustu volného času pro experimenty a hromadu peněz na nákup bio zeleniny a ovoce v období, když čekáte, až se permakulturní zahrada ,,chytne“. Jste-li však vlastníkem či nájemníkem průměrně velké zahrady, máte jen jedny, maximálně dvoje ruce, a chcete se ze zahrady nejen těšit, ale i najíst a odejít z ní ve zdraví, nastává problém.

Problém, že realita není jako pohádka, že nemůžete čekat řadu let než se vytvoří onen harmonický ekosystém (pokud se vůbec vytvoří), že z polykultury si moc zásob na zimu neuděláte, a spousta dalších věcí.

Zkrátka v polovině druhé sezóny s mým permakulturní záhonem už jsem si 100% jist, že na podzim s ním, v jeho současné podobě, končím. Konkrétní důvody, které mě k tomu vedou podrobněji rozepíšu v dalších článcích.


Měl jsem pochyby, ale chtěl jsem to zkusit. Nyní vím, že přírodní zahrada ve své ryzí podobě není nic pro mě.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.