Zahrádka

Jaro 2017: Plány na jedlý balkon

Bydlíme na sídlišti, ve třetím patře panelového domu s menším balkonem orientovaným na východ. V únoru nám definitivně došla trpělivost s všudypřítomnými holuby, a rozhodli jsme se balkon zasklít. Tím nám jaksi mimoděk vznikl malý skleník, který by bylo škoda nevyužít k pěstování zeleniny a nevytvořit tak něco, čemu se dnes moderně říká jedlý balkon.

Pravdou je, že podobným názvům zrovna nehovím. Přijdou mi jako uměle vytvořené moderní názvy pro něco, co už tu dávno bylo. Když jsme kdysi pěstovali na balkoně rajčata, nijak jsme tomu neříkali, byla to prostě rajčata na balkoně. Rovněž na chalupě máme desítky let jedlý trávník, aniž bychom o tom vůbec věděli, a děda Mirek by se asi taky divil, kdyby věděl, že jeho intuitivně vybudovaná zahrada by se bývala mohla pyšnit názvem jedlý les. Teď ale zpět k našemu balkonu.

Protože koncem června odjíždím na chalupu, kde trávím celé léto, nemá cenu pěstovat na balkoně něco, ci se sklízí až během léta, nebo dokonce později. Proto bych byl předně rád, kdyby mi balkon posloužil jako taková přestupní stanice pro sazeničky než je vysadím na záhon na chalupě. Ze zeleniny tam chci konkrétně předpěstovat rajčata, polní kedlubny, kapustu, zelí, cukety a bulvový celer.  Z kytek potom drobné kopretiny, měsíček a technické konopí. V samozavlažovacích truhlících, které později přemístím na chalupu chci pěstovat jahody, papriky, kopr, naťový celer a naťovou petržel. Abych na balkon ale nechodil jen zalévat a mohl jsem hned z jara také něco ochutnat, chci tam mít i majoránku, jeden truhlík s listovým salátem a pro Dalíska pár jeho oblíbených kedluben.

Aby bylo možné všechny tyto plány uskutečnit, musím nejdříve někde sehnat ony samozavlažovací truhlíky. Na chalupě už máme dva. V jednom každoročně, avšak ne zcela úspěšně, pěstujeme muškáty, a v druhém mátu s meduňkou. Bohužel musím říct, že žádná sláva to není. Buď někde děláme chybu, nebo jsou ty truhlíky dočista na nic. Prostě to vůbec není to, co bych od podobného systému očekával. V našem případě se konkrétně jedná o 60 cm dlouhé truhlíky docela známého českého výrobce. Proto při výběru truhlíků pro pěstování zeleniny hledám něco jiného. Říká se, že kdo hledá najde. Nakonec jsem tedy objevil truhlíky SYSTÉM LEBIŠ. O tom ale až v dalším článku.

 

Na závěr ještě přidám odkaz na zajímavý e-book s názvem Příběh jedlého balkonu. Napsala ho má oblíbená blogerka Jitky Daňková, která mj. píše krásný a inspirativní blog nesoucí název Vysněná zahrada.

Kliknutím na obrázek si můžete knížku rovnou stáhnout.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.