Prázdninový deníček

Den 19. (čtvrtek, 13. července 2017)

Dnes jsme byli na krásné procházce.

Ráno jsme vstávali až na Junáka, tj. v 9 hodin. Junákem myslím Srdcovky Zdeňka Junáka. To je takový ranní pořad ČRo Brno, který (ostatně jako celou tuto stanici) poslouchají zástupy jihomoravských důchodců a já.

Bylo zataženo, foukal vítr a teploměr ukazoval 12°C. Dalískovi jsem oblékl mikinku, sobě taky, a šli jsme na krátkou čuchačku.

Večer jsem zapomněl vytáhnout maso, tak si Dalísek počkal na snídani až do půl jedenácté. Nabízel jsem mu místo toho granule, ale nechtěl. A to jsem mu vysvětloval jak jsou výborné, německé (to je dnes moderní), za studena lisované, vyvážené… Nic nepomohlo, že prý raději počká.

Já jsem na nic nečekal a posnídal jsem opečený chleba s máslem a marmeládou, k tomu čaj.

10:30 – Dalísek vytrval a teprve teď snídá své oblíbené hovězí s kuskusem.

Dopoledne si Dalísek hraje s balonkem, já jsem na internetu. Venku je stále chladno a fouká.

Krátce po poledni teplota vystoupala na 16°C a svítilo sluníčko. Já hlad nemám, Dalísek snídal pozdě. „Jdeme na procházku“, velím a Dalísek natěšeně vybíhá.

Bylo nádherně – sluníčko svítilo, teplota akorát na výlet. Jen ten vítr nemusel být tak silný.

Šli jsme do lesa „na skaly“ a dobře jsme udělali. Za celou cestu jsme nepotkali živáčka, jen jedno auto. Dalísek si to užil a já taky. No posuďte sami, není to nádhera.

Hned jak jsme se vrátili z procházky, dal jsem se do vaření. Dalísek měl totéž, co na snídani, já jsem měl kapustu s bramborem. Obědvali jsme o půl druhé.

Po obědě Dalísek usnul a já jsem umýval nádobí. Odpoledne jsem ještě strunovkou dosekal to, kde jsem se včera sekačkou nedostal.

K večeru jsem zalil kytky a nachystal jsem pod kotel. Potom jsme šli na krátkou čuchačku. Teplota padala dolů,  v 19:00 už bylo jen 12°C. Napadlo mě, že bych mohl, pro jistotu, schovat papriky – na noc hlásí velmi nízké teploty. Nakonec jsem je tam ale nechal.

19:15 –  Dalísek večeří opět hovězí s kuskusem, já mám kvasnicovou pomazánku s chlebem.

Po večeři se jdu koupat a potom píšu deníček.

22:00 – Než jdu do postele ještě přemýšlím o paprikách – venku je 11°C. „Nechám je tam“, říkám si a jdu ležet.

23:55 – Papriky mi nedají spát. Opatrně vylézám z postele abych nevzbudil Dalíska, a v pyžamu jdu pro ně. Otvírám vchodové dveře a je mi jasné, že teplota už je daleko pod deseti stupni. Na cestu si svítím baterkou. Všude kolem mě jsou desítky slimáku. „No, a pak nemá byt všechno zežrany“, říkám si a urychleně zvedám truhlík s paprikami. Baterku držím v puse a vodu kterou jsem před pár hodinami nalil do podmisky si samozřejmě vylévám na bosé nohy – uáááá. Ještě před chvílí jsem byl pod péřovou peřinou a teď jsem snad na Sibiři. S baterkou v puse, paprikami v náručí, vodou v pantoflích a s nohami ujíždějícími na všudypřítomných slimácích utíkám do garáže – zamčeno, šel jsem předem. Pokládám papriky, přebíhám dvůr, probíhám chodbou, otevírám vrata a slavnostně vnáším papriky do tepla. Osvěžen a dokonale probrán se jdu ještě jednou podívat na humno. Tentokrát mě zajímá kolik je stupňů. Dívám se na teploměr, a jak říkávala paní učitelka Chládková – šest, slovy šest. „Vždyť jsem říkal jak na Sibiři. Snad se ty papriky moc nelekly a neschoval jsem je pozdě.“ Jdu domů, zamykám vrata a opatrně se vkrádám do seknice. Dalísek v posteli spokojeně dřímá. Nasoukal jsem se pod peřinu a už, už mě chtěl zalít pocit blaženosti, když jsem si vzpomněl na co? Schválně? Nezamknul jsem přední dveře! Takže zase opatrně ven, zamknout a zpátky. Když jsem se vrátil, na mé peřině se rozvaloval Dalísek. „Bezva“, přikryl jsem se tedy tím kouskem, který mi miláček nechal a doufal že si brzy přeleze jinam. Zavřel jsem oči a viděl všechny ty slimáky, které jsem tam nechal a nezlikvidoval. „achjo, zas všechno ožerou“ …… 

01:00 – Dneska končím a slimáci ať se třeba po….u . Dobrou. 

 

2 thoughts on “Den 19. (čtvrtek, 13. července 2017)

  1. Tak tady je jasně na videu vidět proč říkáš na čuchačku :-D
    No zima tedy byla ,ale začala moc brzy-co bude po sv.Anně kdo ví?
    Snad to tvoje papriky daly?
    Na slimáky je nejlepší vyrazit za tmy pěkně je sesbírat nebo shrábnout do kýblu se solí…..hajzli !!!!!!!!!nemazlit se s nima.H.

  2. Do kýblu se solí jsme je dávali kdysi, ještě s dědou, v době kdy slimáci teprve začínali. Co ale potom s tím kyblem, že. Takže děda vyrobil takové „pichály“ (nevím jak by se tomu správně řeklo), na ty je napíchneme (na jeden se jich vleze tak 35), trošku posolíme (na každého zrnko až dvě soli – to stačí, a pak je švihem hodíme na louku za plot. S tímto minimem použité soli nehrozí ani zasolení půdy. Jen propíchnout nestačí, to je nazabije. Resp. stačilo by, pokud se píchnou do spravného místa, ale to se dá praktikovat jen pokud je jich přiměřené množství, ne stovky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.