Prázdninový deníček

DEN 40. (čtvrtek, 3. srpna 2017)

Vstávám v 8:30 – vzbudil mě Dalísek. Je slunečno. 

Jako první jdeme na čuchačku, potom snídáme. Dalísek má kuře s rohlíkem a cuketou, já mám piškoty s kakaem. 

10:00 – Jedu na hřbitov dolít vodu do vázy. Dalísek zůstává doma a hlídá obydlí. 

Za čtvrt hodiny jsem zpět. Zatápím pod kotlem, abych mohl vyprat Dalískův pelíšek i Dalíska. Zatímco se voda ohřívá stíhám postupně zavolat mamce a oběma babičkám. Než mi všechny povykládaly, jak se mají a co dělají, uběhla hodina. Oheň už dávno vyhasnul, ale voda je naštěstí akorát. 

Pelech nejdřív drhnu žlučovým mýdlem, potom v gelu na barevné prádlo a nakonec máchám.  Moc jsem tomu nevěřil, ale podařilo se mi pelech nacpat i do ždímačky. Když je hotový pelíšek, přichází na řadu Dalíček. Nijak neprotestuje, je hodný jako vždycky. Voda vyšla akorát, pro mě už nezbylo. 

Ve 12:15 mám hotovo. Vše, co bylo třeba vyprat jen září, teď je na řadě oběd. Dalískovi dávám kuře s chlebem, sobě dělám filé s grilovanou cuketou, rajčaty, cibulí a česnekem.

Po obědě následuje polední klid do 15:00. Dalísek spí, já nejdřív luštím a potom pokračuju ve čtení časopisu. Je oblačno,  29°C. 

16:00 – Začíná pršet. Nejdřív pozvolna – pár kapek, jenže pak se strhla taková průtrž mračen, že i když už jsem měl vše poklizené a zavřené, tak molouš* a časopis jsem schovat nestihnul. Než jsem přišel na humno, oba takřka plavali na lehátku.  Molouš jsem pověsil do garáže na ráhno a časopis vysušil fénem. Za dvacet minut bylo po dešti. Teplota spadla na 20°C. Vlhko vylákalo ze zahrádky i slepýše. 

17:00 – Jdeme na čuchačku. Potom otrhávám odkvetlé květy krásenek, boubelky a muškátů, sklízím první lusky z keříčkových fazolí a pár žlutých rajčat. 

18:00 –  Dalísek večeří rybičky s rohlíkem a okurek.

19:00 – Topím pod kotlem a večeřím krupicovou kaši. 

Večer jdeme ještě jednou na čuchačku, potom se koupu, umývám nadobí a píšu deníček. 

23:00 – Jdu spát. Venku je polojasno, 16°C.


* Molouš – Takový ten skladací molitan s obrázky (většinou). Na Googlu jsem to našel pod  názvem „skládací plážové molitanové lehátko“. Což mi připomíná – na pláži jsem na tom ležel jednou – když jsem vstal, měl jsem na zádech obtisklé modré delfínky. Jaksi to pouštelo…. :-) 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.