Prázdninový deníček

DEN 62. (čtvrtek, 24. srpna 2017)

Vstávám v 9:00. Venku svítí sluníčko a teploměr ukazuje 17°C.

Snídám chleba s vajíčkem a potom jdeme na procházku do lesa. V příkopě nacházíme několik klouzků a dva krásné praváky.

Cestou zpět trháme pár zralých kuliček černého bezu. Rádi bychom z něj udělali sirup nebo marmeládu, ale vzhledem k tomu, že jsme kuličky nikdy nejedli, nemáme ani tušení, jak to chutná. Proto jich trháme jen trošku na ochutnáni. Většina na stromě je stejně ještě zelená.

Po příchodu z procházky dávám kuličky hned vařit, aby se z nich vytratily jedovaté látky. Po chvíli ochutnaváme vínově červenou šťávu. Je dobrá, po přidání trošky cukru dokonce velmi dobrá. Určitě později uděláme marmeládu a možná i sirup.

Před obědem čistím nasbírané houby. Máta už je suchá, tak uvolňuje své místo na sušáku čerstvým houbám.

12:00 – Obědváme zbytek polévky a krupicovou kaši. Dalísek má kuře s těstovinami a cuketou. 

Po obědě následuje polední klid do 15:00.

15:15 – Mamka jde umývat fasádu a já se chystám ořezat spodní větve napůl suchého smrku vpředu u Špidlů. Původně jsem ho chtěl pokácet celý, ale nejsem si jist, že to naše elektrická pila z Lidlu zvládne. Kmen je celkem široký a pila mívá problém i s daleko menšímy průměry. Kdyby to bylo někde vzadu, tak bych to asi zkusil, ale nechci dělat divadlo u silnice a sousedům pod okny… Proto řežu jen spodní větve a zbytek nechávám na známého, který má pořádnou pilu a hlavně zkušenosti. 

18:00 – Svačíme kváskovou buchtu (dnes je ještě lepší než včera) a Dalísek večeří kuře s těstovinami a cuketou. (Aspoň že těch cuket je tolik. Ještě by to chtělo vlastní slepičárnu. :D) Po jídle odpočíváme. Dnes bylo ve srovnání s předchozími dny celkem teplo (23°C).

19:30 – Jdeme na procházku na louku. Je oblačno, teplo, začíná foukat vítr. Na cestě zpátky potkáváme krásné přítulné kotě. V momentě je má černá mikina obalena bílými chlupy. „Budeš mít blechy,“ varuje mě mamka, která se snaží zastat roli zodpovědnolého dospělého, ale nejraději by se s kočkou taky pomazlila. Já miluju kočky (a všechna zvířata), což babička nikdy nepochopí. A co se blech týče…. Babička vždycky vypráví, jak se nad vanou marně snažila chytat blechy, které na ni vždycky přeskočily od mamky, která je jakožto dítě donesla od koček. Asi už ani ty blechy nejsou takové, jaké bývaly, ale já s chycením blechy nikdy problém nemám. Vždy ji chytnu bez problémů ještě dřív, než stihne kohokoli štípnout. Akorát jednou, když jsem byl hodně malý, jsem po prázdninách zde na chalupě s nadšením ukazoval olomoucké babičce tři štípance od blechy na noze. Babička, která by mě najradeji zavřela do dokonale čistého vákua málem omdlela. A já jsem byl na ty štípance tak hrdý.  :D

Po procházce mamka umývá nádobí, já ze sebe obírám kočičí chlupy a potom zatápím pod kotlem. Před koupaním ještě večeřím jogurt. 

22:00 – Jdeme spát. Je jasno, 17°C.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.