Září, září na léto jde stáří a na mě hrůza z představy, že za tři dny už budu zpět ve městě a hlavně ve škole….
7:30 – Budí mě třesoucí se postel a hrnečky v kuchyni. Po včerejšku, kdy se nic nedělo, se totiž opět kope voda. Tentokrát už podruhé před naší chalupou. Rychle vyskakuju z postele a napouštím vodu do prvních tří hrnců, které mi přijdou pod ruku. „Snad po mně nebudou nic chtít,“ říkám si, když se cestou zpět do postele zahlédnu v zrcadle.