Září, září na léto jde stáří a na mě hrůza z představy, že za tři dny už budu zpět ve městě a hlavně ve škole…. 

7:30 – Budí mě třesoucí se postel a hrnečky v kuchyni. Po včerejšku, kdy se nic nedělo, se totiž opět kope voda. Tentokrát už podruhé před naší chalupou. Rychle vyskakuju z postele a napouštím vodu do prvních tří hrnců, které mi přijdou pod ruku. „Snad po mně nebudou nic chtít,“ říkám si, když se cestou zpět do postele zahlédnu v zrcadle.

9:00 – Vstáváme. Venku prší, teploměr ukazuje 15°C.

Z napuštěné vody vařím čaj. Z večera mám pro Dalíska vytažené maso na uvaření. „Smůla, na maso je potřeba moc vody, uvařím ti vajíčko na tvrdo.“ Vzhledem k tomu, že je to, po kuřecím mase, Dalískovo nejoblíbenější jídlo, tak vůbec neprotestuje. No a aby to nebylo plýtvání vodou, vařím jedno rovnou i sobě.

9:30 – Jdeme čuchat na humno.

Dopoledne připravuju těsto na chleba a na buchtu, umývám nádobí, uklízím u babičky i u nás v seknici, zametám kuchyň a celkově všechno připravuju na příjezd mamky a babičky. 

12:00 – Na oběd dnes není čas. Konečně teče voda, tak vařím Dalískovi maso, a potom téměř hodinu peču chleba. Hned po něm jde do trouby buchta.

Dalísek spí a já pokračuju v úklidu. Před chvílí přestalo pršet tak vynáším koberce, vyčesávám je, zametám pod nimi a rychle je vracím zpět, než mi na ně prchne. Potom uklízím prádélku a chodbu. 

15:15 – Dalísek má pozdní oběd, já si plním žaludek kváskovou buchtou, kterou jsem před chvílí vytáhl z trouby. 

15:30 – Mám navařeno, napečeno, uklizeno, ve všech vázách jsou čerstvé kytky. Z kuchyně se přesouvám do garáže, kde na mě čekají včerejší brambory.

16:00 – Začíná opět pršet. Sedím v garáži a usilovně čistím a přebírám brambory tak, aby tam mohla mamka vůbec zaparkovat. Dalísek mi asistuje. 

17:00 – Brambory jsou v komoře. Letos jsem s úrodou nakonec spokojen. Máme celkem pět bedniček na uskladnění a půl beničky na rychlou spotřebu (nakopnuté, okousané či jinak poškozené).  To je takový pěkný průměr. Loni byl slabý rok, tak jsme měli jen tři bedničky, v roce 2013 jsme naopak zase nevěděli kam s těmi sedmi plnými beničkami vletět. 

17:15 – Lije jako z konce a mamka s babičkou tady budou každou chvíli. Oblékám tedy pláštěnku a jdu otvírat bránu. 

17:30 – Už jsou tu. Babička dovezla cibuli, tak ji přesypáváme do bedničky. 

Zbytek dne travíme v kuchyni, neb stále prší. 

18:30 – Dalísek po dlouhé době večeří konzervu, a přesně jak jsme čekali, není z ní vůbec nadšený. Co na tom, že je super, extra 100% přírodní v potravinářské kvalitě bez konzervantů, barviv a dochucovadel. Prý si ji mám sežrat sám…. 

Celý večer trávíme povídaním. Venku pořád prší, tak Dalísek ani nemá zájem o procházku. 

22:00 – Jdeme spát. Prší, teploměr ukazuje 13°C.